Na sociálních sítích se hned po návodech na ušití roušky a aktuálních informací skloňuje téma ekonomických dopadů. Finanční důsledky nás totiž neminou. OSVČ „odevzdávají“ živnostenská oprávnění, cestovatelé mají zaplacené dovolené, páry musely zrušit svatby. Na druhé straně stojí poskytovatelé služeb, kteří zálohy přijali v dobré víře a ty pokryly fixní náklady na podnikání. Vznikají třenice o zálohy – vracet zálohy nebo nevracet? Která smluvní strana nese právní břímě?

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) s pojmem „záloha“ pracuje na více místech – od záloh na výživné, po zálohy na plnění spojená s užíváním bytu. V tomto článku se zaměřím na obecnou právní povahu plnění poskytnutých před uzavřením smlouvy, tedy zálohy ve smyslu § 1807 a závdavku dle § 1808. [1] V praxi je třeba vždy vycházet z konkrétní situace a právní závěry mohou být různé.

Je rozdíl mezi zálohou a závdavkem?

Záloha

Zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny díla atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy. Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání.[2]

Ust. § 1807 OZ upravuje vyvratitelnou domněnku: „co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha“. Pokud se tedy neprokáže jinak, vše, co bylo druhé straně předáno před uzavřením smlouvy (do okamžiku podpisu písemné smlouvy, nebo ústního ujednání), se bude za zálohu považovat.

Platí-li se záloha před uzavřením smlouvy, chybí zde zásadně právní důvod (právní důvod = smlouva) a mělo by se dle právní teorie jednat o bezdůvodné obohacení.[3] Z ust. § 2997 OZ vyplývá právo na vrácení takového plnění, pokud smlouva nebude později uzavřena. Záloha totiž neplní sankční funkci a pokud není platně sjednáno něco jiného, má být vrácena. Bude-li dodatečně smlouva (platně) uzavřena, záloha se započítá na hlavní plnění (např. na odměnu za focení). Obdobně má být záloha vrácena, pokud bude odstoupeno od smlouvy; zásadně totiž odpadne právní důvod pro ponechání si zálohy.

Povinnost fotografa k vrácení zálohy tak může vyplývat buď ze smlouvy (je třeba zkoumat, co bylo ujednáno) nebo z bezdůvodného obohacení.

Příklad: Fotograf k závazné blokaci termínu na svatební focení vybírá zálohu 2.000,- Kč. Po uhrazení zálohy dochází teprve k uzavření smlouvy o fotografické činnosti, avšak ve smlouvě absentuje speciální úprava zaplaceného plnění (vypořádání zálohy); ve smlouvě je pouze konstatováno, že částka bude započtena na cenu služby. Pokud dojde následně k platnému odstoupení od smlouvy (nebo z jiného důvodu odpadne smlouva), vzniká klientovi právo na vrácení zálohy, není-li platně sjednáno něco jiného.

 

Co když je ve smlouvě ujednáno, že záloha je nevratná?

Nejvyšší soud ve své dosavadní judikatuře hodnotil pojem „nevratná záloha“ jako vnitřně rozporný.[4] Principiálně totiž platí, že odpadne-li (nenastane-li) právní důvod, na jehož základě byla záloha jako částečné plnění poskytnuta, je třeba ji vrátit, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak (!). Je tedy nutné ve smlouvě precizně sjednat podmínky, za kterých se záloha nevrací a mít tzv. právní důvod pro ponechání si zálohy.

Strany mohou totiž sjednat, že klient poskytne zálohu s tím, že bude v případě porušení určité smluvní povinnosti transformována na smluvní pokutu a „propadne“ ve prospěch fotografa. Není-li sjednáno něco jiného, nevyžaduje se zavinění klienta, půjde o naplnění objektivního stavu. Můžete si s klientem také sjednat, že smluvní pokuta bude vázána na zaviněné porušení povinností (subjektivní odpovědnost). Z ujednání musí být zřejmé, jakou konkrétní povinnost smluvní pokuta zajišťuje, neboť z pohledu utvrzované povinnosti je třeba posuzovat přiměřenost výše smluvní pokuty a její mravnost.[5] Právním důvodem pro ponechání si zálohy může být v těchto případech (platně) sjednaná smluvní pokuta. Ve vztahu ke spotřebiteli musí být ujednání součástí samotné smlouvy, nikoliv pouze obsahem všeobecných obchodních podmínek.[6] Lze ji sjednat také ústní formou, avšak dostanete se do důkazní nouze, proto lze doporučit sjednání alespoň prostřednictvím e-mailu.

Soudy prozatím zastávají názor, že nelze ujednat smluvní pokutu jen pro případ výkonu práva, například když klient využije možnosti (sjednané či zákonné) odstoupit od smlouvy, neboť odstoupení od smlouvy (ať už ze zákona nebo na základě smlouvy), nepředstavuje porušení smluvní povinnosti. Lze si však představit ujednání o smluvní pokutě, jejíž splatnost bude vázána na odstoupení od smlouvy věřitele. Na relevantní rozhodnutí Nejvyššího soudu k novému občanskému zákoníku si musíme ještě počkat.

Závdavek

Závdavek upravuje § 1808 OZ. Závdavek musí být odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy a oproti záloze plní více funkcí – důkazní, zajišťovací i penální. Pokud je smlouva uzavřena jinou formou než písemně, tak závdavkem se potvrdí uzavření smlouvy a v případě sporu prokazuje tvrzené neuzavření smlouvy ta strana, která závdavek platila (ve výše uvedeném příkladu by to byli klienti fotografa).

Z ujednání by mělo být zřejmé, že si strany sjednaly závdavek. Ujednání o závdavku lze posoudit jako ujednání o budoucí smlouvě, které zajišťuje kontraktační povinnost. Bude-li v konkrétním případě uzavřeno, že strany sjednaly závdavek, pak pokud naopak svůj dluh nesplní fotograf z příčin na jeho straně (opět nemusí být zavinění!), může klient požadovat namísto splnění dluhu (tedy focení), vydání dvojnásobku částky (tedy zaplacení 4.000,- Kč); není-li splnění dluhu již možné, může žádat náhradu škody. Je-li sjednán závdavek a dojde-li k odstoupení od smlouvy (aniž by bylo zvlášť sjednáno odstupné), považuje se závdavek za odstupné a odstupující klient nemá právo na vrácení nebo naopak odstupující fotograf hradí dvojnásobek částky klientovi (srov. § 1809 občanského zákoníku).

Strany si mohou sjednat, že závdavek je současně první splátkou, pokud se jedná o plnění stejného druhu (typicky peníze). Pak se bude jednat o první splátku. Pokud však nebylo sjednáno, že závdavek je současně splátkou, musí dojít k jeho započtení (na poslední splátku).

Příklad: Fotograf se s klienty domluvil, že k závazné blokaci termínu na svatební focení vybírá závdavek ve výši 2.000,- Kč. Po uhrazení částky dochází k uzavření smlouvy o fotografické činnosti, v níž je uvedeno, že pokud snoubenci zruší focení z příčiny na jejich straně, může si fotograf nevratný závdavek ponechat (ideálně je ve smlouvě výslovně odkaz na § 1808 občanského zákoníku). Zruší-li snoubenci svatební focení z příčiny na jejich straně, může si fotograf závdavek ponechat. Avšak podmínka „z příčiny na jejich straně“ nebude zřejmě naplněna, pokud focení nemůže proběhnout z tzv. vyšší moci (viz dále).

Zákon výslovně neřeší, co když není smlouva splněna z příčin na obou stranách. Komu má závdavek připadnout? Některé názory se přiklánějí k řešení, že v takovém případě závdavek propadá.[7]

Lze považovat pandemii (koronavirus) za vyšší moc (vis maior) a liberovat se z výše nárokovaných sankcí?

Některé sankční povinnosti nenastoupí, pokud bude zmařeno plnění smlouvy vyšší mocí. Zde nastává otázka relevantní v době vyhlášení nouzového stavu a s tím spojených opatření vlády, v důsledku kterých se některé fotografické akce konat nemohou. Jde o vyšší moc? Má vyšší moc vliv na zaplacené zálohy?

Za vyšší moc lze považovat zvlášť kvalifikovanou událost za daných podmínek objektivně nepředvídatelnou a objektivně neodvratitelnou.[8] Právní veřejnost o této otázce diskutovala a přiklonila se k závěru, že o objektivně neodvratitelnou a nepředvídatelnou událost se jedná. Na prvním místě je třeba prostudovat smluvní ujednání, zda strany s vyšší mocí kalkulovaly a tento pojem vymezily. Bez sjednané klauzule o vyšší moci je třeba vyjít z § 2913 odst. 2 OZ, který však upravuje vyšší moc jako zvláštní liberační důvod u náhrady škody, nikoliv u povinnosti platit smluvní pokutu. Následkem vyšší moci tak bude vyproštění se z odpovědnosti za škodu, avšak strana může nadále porušovat smlouvu. Vyšší moc také nenastane, pokud bude smlouva zrušena z preventivních důvodů (opatření činnost nezakazuje, ale raději fotografické objednávky rušíme). O vyšší moci je třeba protistranu informovat ještě před prodlením.

U čerstvě uzavíraných smluv je třeba kalkulovat s déletrvajícím opatřením, neboť by zde již nebyl naplněn předpoklad nepředvídatelnosti a nemohlo by se jednat o vyšší moc. Také judikatura posuzuje vyšší moc poměrně přísně.[9]

Přestože zákon výslovně neuvádí, zda lze vyšší moc aplikovat také na právo ze závdavku, z důvodové zprávy a názoru odborné veřejnosti lze dospět k závěru, že dojde-li ke zmaření smlouvy vyšší mocí, nenastane sankční funkce závdavku.[10] Vyšší moc totiž vzniká nezávisle na vůli smluvní strany, ne z příčin na straně toho, kdo dal nebo přijal závdavek.[11] Bude-li tedy uzavřeno, že smlouvu nelze plnit pro vyšší moc, vznikne povinnost vrátit závdavek.

Pokud však byla platně sjednána smluvní pokuta, u níž je ze zákona odpovědnost absolutní, nevztahuje se liberační důvod vyšší moci na povinnost uhradit smluvní pokutu. Uvedený závěr lze dovodit z důvodové zprávy k občanskému zákoníku a přiklání se k němu také odborná veřejnost.[12] Výše smluvní pokuty bude dle mého názoru možné soudem moderovat a soud může s ohledem na okolnosti uzavření smlouvy (zda strany mohly takovou situaci předpokládat), smluvní pokutu přiměřeně snížit.

Mohla opatření vlády způsobit zánik závazků ze smluv?

Další řešení lze hledat v § 2006 OZ, které zakotvuje následnou nemožnost plnění a závazek ze smluv zaniká, pokud nelze dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

Plnění se stává nemožným také tehdy, pokud se dodatečně stane nedovoleným. Avšak nastalá nemožnost plnění by měla být trvalá.[13] Zde bude záležet na obsahu smlouvy a také, zda lze závazek splnit až po určené době (ukončení opatření). U umělecké činnosti zásadně nelze plnit s pomocí jiné osoby než umělce (fotografa). Pokud mělo být předmětem smlouvy svatební focení, pak je zřejmé, že také na straně snoubenců bude nezastupitelnost. Měl-li fotograf fotit společenskou akci, která se nemůže konat v náhradním termínu, nebo svatbu a náhradní termín je již obsazen, bude možné zánik závazku konstatovat?  Mám za to, že v takovém případě půjde o zánik závazku, pokud ho opravdu nelze splnit po určené (sjednané) době.

Současně u tzv. fixních závazků (ve smlouvě určena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo povahy závazku vyplývá, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem), může dojít k jejich zániku dle § 1980 OZ.

Lze znovu vyjednat podmínky?

V některých případech nebude možné uzavřít, že dojde k zániku závazku, pak je třeba podle ust. § 1765 OZ obnovit jednání o smlouvě a nalézt nový konsenzus, neboť opatření vlády (omezují-li plnění smlouvy) představují nepochybně podstatnou změnu okolností. Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě (zpravidla do 2 měsíců) na novém obsahu, lze navrhnout soudu, aby změnil smlouvu obnovením rovnováhy práv a povinností stran.

Závěr

Právní stránka nastalé situace je složitá a je třeba posoudit každou jednotlivou smlouvu (situaci), neboť se nabízí vícero řešení. Pokud ve smluvním vztahu vystupuje na straně odběratele služeb spotřebitel, je třeba v neposlední řadě pamatovat na § 1812 OZ, dle kterého, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Současně se nepřihlíží k některým ujednáním v neprospěch spotřebitele.

Klientům lze více než jindy doporučit v prvé řadě najít konsenzus. Nebude-li dohoda stran možná, můžete si svoji situaci nechat individuálně posoudit a využít právního poradenství.

[1] Občanským zákoníkem se bude váš právní vztah řídit, pokud bude shledána aplikace českého práva (tzv. rozhodné právo). Pozor tedy na smlouvy uzavírané v návaznosti na zahraničí.

[2] Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4604/2007, ze dne 13. 1. 2009

[3] Pro zjednodušení ponechávám stranou případy, kdy se záloha hradí na základě (i ústně) uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí či nepojmenované smlouvy.

[4] Srov. rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4604/2007, ze dne 13. 1. 2009

[5] Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 890/2002, ze dne 27.11.2003, sp.zn. 29 Odo 512/2002 ze dne 5.11.2002

[6] Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11

[7] SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo. 1. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 100.

[8] Hendrych, D. a kol. Právnický slovník, 2. rozšířené vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, 1180 s.

[9] Usnesení NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 4178/2008, Usnesení NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 2911/2006

[10] Srov. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku

[11] Srov. také TINTĚRA, Tomáš. Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku. 1. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 167

[12] Srov. např. PELIKÁN, Martin. Limity náhrady újmy podle občanského zákoníku. Rekodifikace a praxe. 2014, roč. II, č. 11, s. 12

[13] Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.). Komentář, V. svazek, Wolters Kluwer, 2. vydání, komentář k § 2006