Skutková zjištění
Fotografka zjistila, že festival užívá její fotografii pro svůj marketing, domáhala se proto po festivalu uzavření licenční smlouvy. Neúspěšně. Zažalovala tedy festival o omluvu, zákaz dalšího užívání fotografie a bezdůvodné obohacení.
Festival nejdříve zcela popíral autorství fotografky. Tvrdil, že pro své marketingové akce používá fotografie, které mu zajišťují jen smluvní fotografové. Festival totiž s každou hudební hvězdou podepisuje rozsáhlé a podrobné smlouvy, zevrubně jsou upravovány záležitosti focení, natáčení a nahrávání interpretů při vystoupení; fotografie hudebníků lze dle uzavíraných smluv užívat jen pro propagaci festivalu.
V průběhu řízení festival uznal autorství fotografky, avšak nadále odmítl nárok na bezdůvodné obohacení. Festival také poukazoval na protiprávní využívání fotografie ke komerčním účelům fotografkou, která fotografii nabízí k prodeji na svých stránkách.
Festival se posléze bránil tvrzením, že s fotografkou musela být uzavřena licenční smlouva, jejímž předmětem bylo udělení nevýhradní licence k užití fotografií. Úplata spočívala podle festivalu v tom, že umožnil fotografce přístup do vyhrazené zóny k pódiu, umožnil jí fotografování z blízkosti a mohla si ponechat fotografie pro osobní užití. Dále jako fotografka s press passem dostala zdarma jídlo a pivo. Fotografka zaslala fotografie festivalu v plném rozlišení.
Festival tvrdil, že se nijak neobohatil, je obecně prospěšnou společností financovanou pouze sponzorskými dary, neboť podporuje hudební kulturu. Současně bylo ve věci zjištěno, že festival měl v minulém roce rozpočet 12 milionů, zpravidla rozpočet vždy překročí, probíhá v 8 městech a účastnilo se ho 91.000 lidí.
Soud si pro účely ocenění fotografie nechal zpracovat znalecký posudek, z něhož zjistil, že:
„Obvyklá cena licenční odměny je velmi rozlišná, může se pohybovat v rozmezí 0 až několik set tisíc Kč, výjimečně i výše. Závisí to pouze na dohodě mezi autorem fotografie a zadavatelem. Obvyklá cena nezávisí na estetických či výtvarných kvalitách fotografie, ale na významu autora a velikosti reklamní kampaně, na míře, v jaké marketingová strategie stojí na konkrétní fotografii, jakou plochu z reklamy fotografie zabírá, na míře vkladu autora do výslovného reklamního sdělení, zda je fotografie součástí celkového vizuálu či jen dílčí částí kampaně. Důležité je zaměření a velikost marketingové kampaně, její očekávaný přínos. U kampaní pro neziskové organizace, dobročinné organizace, obecně prospěšné společnosti apod. může být odhlédnuto od všech předcházejících kritérií. U fotografie určené pro kampaň obecně prospěšné společnosti, jejímž účelem není zisk, i přes značný rozsah kampaně, je cena obvyklá za licenci k užití fotografie nízká, lze ji odhadnout na částku 20.000,- Kč. Bylo přihlédnuto i k tomu, že šlo o celostátní kampaň na konkrétní festival. Okolnost, zda fotografka je nebo není známa, v této věci hraje menší roli, podstatná je finanční návratnost a výdělečnost festivalu, pokud by byl festival výdělečný a úspěšný, mohlo by jít o vyšší částku.“
Soud prvního stupně – zákaz a omluva ano, bezdůvodné obohacení nikoliv
Soud uložil festivalu zákaz dalšího užívání fotografie spolu s omluvou v tisku. Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení však zamítl.
Soud byl totiž názoru, že užitím konkrétní fotografie nedošlo v majetkové sféře festivalu k jakémukoliv přírůstku, užití konkrétní fotografie nemělo žádný vliv na výdělečnost či úspěšnost festivalu. Smyslem pořádání tohoto festivalu nebylo dosažení zisku, neboť festival slouží k podpoře menšinového hudebního žánru v České republice.
Odvolací soud fotografce přiznal 40.000,- Kč
Odvolání proti rozhodnutí podaly obě strany. Festival proti povinnosti omluvit se, fotografka proti zamítavému rozhodnutí o bezdůvodném obohacení.
Festival se v průběhu odvolacího řízení omluvil a vzal zpět své odvolání. Rozhodovalo se tedy jen o peněžité částce (bezdůvodném obohacení).
Odvolací soud fotografce částečně vyhověl a uložil festivalu povinnost uhradit jí 40.000,- Kč. Soud vysvětlil, že bezdůvodné obohacení zde nespočívá v tom, zda došlo užitím fotografie v majetkové sféře festivalu k přírůstku, ale naopak v tom, zda nedošlo v jeho majetkové sféře k úbytku, jak by tomu bylo za normálního běhu okolností (moje pozn. za běžných okolností by si za propagační fotografii zaplatil).
Nárok na vydání bezdůvodného obohacení pak je nárokem, který autorovi náleží v případě zásahu do jeho autorských práv a jeho výše je přímo upravena autorským zákonem a činí dvojnásobek obvyklé odměny za poskytnutí licence.
Závěr
Jaké ponaučení si z tohoto sporu můžeme vzít?
Při sjednávání smlouvy o focení na akcích je vhodné věnovat pozornost ujednání o licenční smlouvě. Smlouva nemusí být vždy písemná, postačí si relevantní ujednání potvrdit alespoň e-mailovou formou. Písemnou formu však vždy doporučuji kvůli důkaznímu břemenu.
Zejména mezi začínajícími fotografy populární focení „za pivo“ může nastolit řadu neočekávaných právních problémů. Nafotil jste festival "za pivo" – víte ale jistě v jakém rozsahu jste poskytl oprávnění, a zda můžete vaše fotografie sám používat? Na druhou stranu obdržel jste fotografie - máte vůbec licenční oprávnění k užití fotografií, případně k jakému užití?