Spor o fotografii z festivalu

Skutková zjištění

Fotografka zjistila, že festival užívá její fotografii pro svůj marketing, domáhala se proto po festivalu uzavření licenční smlouvy. Neúspěšně. Zažalovala tedy festival o omluvu, zákaz dalšího užívání fotografie a bezdůvodné obohacení.

Festival nejdříve zcela popíral autorství fotografky. Tvrdil, že pro své marketingové akce používá fotografie, které mu zajišťují jen smluvní fotografové. Festival totiž s každou hudební hvězdou podepisuje rozsáhlé a podrobné smlouvy, zevrubně jsou upravovány záležitosti focení, natáčení a nahrávání interpretů při vystoupení; fotografie hudebníků lze dle uzavíraných smluv užívat jen pro propagaci festivalu.

V průběhu řízení festival uznal autorství fotografky, avšak nadále odmítl nárok na bezdůvodné obohacení. Festival také poukazoval na protiprávní využívání fotografie ke komerčním účelům fotografkou, která fotografii nabízí k prodeji na svých stránkách.

Festival se posléze bránil tvrzením, že s fotografkou musela být uzavřena licenční smlouva, jejímž předmětem bylo udělení nevýhradní licence k užití fotografií. Úplata spočívala podle festivalu v tom, že umožnil fotografce přístup do vyhrazené zóny k pódiu, umožnil jí fotografování z blízkosti a mohla si ponechat fotografie pro osobní užití. Dále jako fotografka s press passem dostala zdarma jídlo a pivo. Fotografka zaslala fotografie festivalu v plném rozlišení.

Festival tvrdil, že se nijak neobohatil, je obecně prospěšnou společností financovanou pouze sponzorskými dary, neboť podporuje hudební kulturu. Současně bylo ve věci zjištěno, že festival měl v minulém roce rozpočet 12 milionů, zpravidla rozpočet vždy překročí, probíhá v 8 městech a účastnilo se ho 91.000 lidí.

Soud si pro účely ocenění fotografie nechal zpracovat znalecký posudek, z něhož zjistil, že:

„Obvyklá cena licenční odměny je velmi rozlišná, může se pohybovat v rozmezí 0 až několik set tisíc Kč, výjimečně i výše. Závisí to pouze na dohodě mezi autorem fotografie a zadavatelem. Obvyklá cena nezávisí na estetických či výtvarných kvalitách fotografie, ale na významu autora a velikosti reklamní kampaně, na míře, v jaké marketingová strategie stojí na konkrétní fotografii, jakou plochu z reklamy fotografie zabírá, na míře vkladu autora do výslovného reklamního sdělení, zda je fotografie součástí celkového vizuálu či jen dílčí částí kampaně. Důležité je zaměření a velikost marketingové kampaně, její očekávaný přínos. U kampaní pro neziskové organizace, dobročinné organizace, obecně prospěšné společnosti apod. může být odhlédnuto od všech předcházejících kritérií. U fotografie určené pro kampaň obecně prospěšné společnosti, jejímž účelem není zisk, i přes značný rozsah kampaně, je cena obvyklá za licenci k užití fotografie nízká, lze ji odhadnout na částku 20.000,- Kč. Bylo přihlédnuto i k tomu, že šlo o celostátní kampaň na konkrétní festival. Okolnost, zda fotografka je nebo není známa, v této věci hraje menší roli, podstatná je finanční návratnost a výdělečnost festivalu, pokud by byl festival výdělečný a úspěšný, mohlo by jít o vyšší částku.“

 

 

Soud prvního stupně – zákaz a omluva ano, bezdůvodné obohacení nikoliv

Soud uložil festivalu zákaz dalšího užívání fotografie spolu s omluvou v tisku. Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení však zamítl.

Soud byl totiž názoru, že užitím konkrétní fotografie nedošlo v majetkové sféře festivalu k jakémukoliv přírůstku, užití konkrétní fotografie nemělo žádný vliv na výdělečnost či úspěšnost festivalu. Smyslem pořádání tohoto festivalu nebylo dosažení zisku, neboť festival slouží k podpoře menšinového hudebního žánru v České republice.

 

Odvolací soud fotografce přiznal 40.000,- Kč

Odvolání proti rozhodnutí podaly obě strany. Festival proti povinnosti omluvit se, fotografka proti zamítavému rozhodnutí o bezdůvodném obohacení.

Festival se v průběhu odvolacího řízení omluvil a vzal zpět své odvolání. Rozhodovalo se tedy jen o peněžité částce (bezdůvodném obohacení).

Odvolací soud fotografce částečně vyhověl a uložil festivalu povinnost uhradit jí 40.000,- Kč. Soud vysvětlil, že bezdůvodné obohacení zde nespočívá v tom, zda došlo užitím fotografie v majetkové sféře festivalu k přírůstku, ale naopak v tom, zda nedošlo v jeho majetkové sféře k úbytku, jak by tomu bylo za normálního běhu okolností (moje pozn. za běžných okolností by si za propagační fotografii zaplatil).

Nárok na vydání bezdůvodného obohacení pak je nárokem, který autorovi náleží v případě zásahu do jeho autorských práv a jeho výše je přímo upravena autorským zákonem a činí dvojnásobek obvyklé odměny za poskytnutí licence.

 

Závěr

Jaké ponaučení si z tohoto sporu můžeme vzít?

Při sjednávání smlouvy o focení na akcích je vhodné věnovat pozornost ujednání o licenční smlouvě. Smlouva nemusí být vždy písemná, postačí si relevantní ujednání potvrdit alespoň e-mailovou formou. Písemnou formu však vždy doporučuji kvůli důkaznímu břemenu.

Zejména mezi začínajícími fotografy populární focení „za pivo“ může nastolit řadu neočekávaných právních problémů. Nafotil jste festival "za pivo" – víte ale jistě v jakém rozsahu jste poskytl oprávnění, a zda můžete vaše fotografie sám používat? Na druhou stranu obdržel jste fotografie - máte vůbec licenční oprávnění k užití fotografií, případně k jakému užití?

FACIT

České soudy projednávaly spor o neoprávněné užití fotografie, kterou zhotovila fotografka s akreditací pro focení na otevřeném festivalu. Festival použil fotografii zachycující hudebníka pro svoji rozsáhlou marketingovou kampaň, avšak chyběla zde písemná licenční smlouva. 

Soud prvního stupně uložil festivalu zákaz dalšího užívání fotografie spolu s omluvou v tisku. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení však zamítl. Soud byl totiž názoru, že užitím konkrétní fotografie nedošlo v majetkové sféře festivalu k jakémukoliv přírůstku, užití konkrétní fotografie nemělo žádný vliv na výdělečnost či úspěšnost festivalu. Smyslem pořádání tohoto festivalu nebylo dosažení zisku, neboť festival slouží k podpoře menšinového hudebního žánru v České republice.

Odvolací soud fotografce částečně vyhověl a uložil festivalu povinnost uhradit jí 40.000,- Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud vysvětlil, že bezdůvodné obohacení zde nespočívá v tom, zda došlo užitím fotografie v majetkové sféře festivalu k přírůstku, ale naopak v tom, zda nedošlo v jeho majetkové sféře k úbytku, jak by tomu bylo za normálního běhu okolností. 

Nárok na vydání bezdůvodného obohacení pak je nárokem, který autorovi náleží v případě zásahu do jeho autorských práv a jeho výše je přímo upravena autorským zákonem a činí dvojnásobek obvyklé odměny za poskytnutí licence.

Jaké ponaučení si z tohoto sporu můžeme vzít? Při sjednávání smlouvy o focení na akcích je vhodné věnovat pozornost ujednání o licenční smlouvě.