Nezřídka se můžeme setkat s názorem, že pokud byla fotografie zveřejněna na internetu (www stránkách nebo sociálních sítích), zpřístupnil fotograf snímek veřejnosti ke stahování a šíření bez omezení. Soudní dvůr Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr) ve svém rozhodnutí sp. zn. C-161/17, ze dne 7.8.2018, objasnil, že tomu tak rozhodně není a autor má právo rozhodovat o umístění fotografie na konkrétních www stránkách.

Co bylo předmětem sporu?

Spor se odehrál v Německu. Žákyně pro účely referátu v rámci jazykové vyučovací hodiny nabízené školou zkopírovala z internetových stránek zabývajících se cestováním fotografii. Pod fotografií uvedla v referátu také odkaz na cestovatelské stránky. Škola referát zveřejnila na svých www stránkách (včetně problematické fotografie), avšak bez souhlasu fotografa.

Fotograf považoval za porušení svých autorských práv zveřejnění fotografie na internetových stránkách školy. Svůj souhlas ke zveřejnění totiž poskytl pouze stránkám zabývajícím se cestováním, nikoliv škole. Vedle zákazu rozmnožování a dalšího sdělování veřejnosti si soudní cestou nárokoval také náhradu škody ve výši 400 EUR.

Jak rozhodly německé soudy?

Žalobě fotografa bylo v prvním stupni částečně vyhověno (náhrada škody byla stanovena na částku 300 EUR s úroky). Oba účastníci řízení (fotograf i zřizovatel školy) podali proti rozhodnutí odvolání. Odvolací soud (Oberlandesgericht Hamburg) vyslovil názor, že právo fotografa na rozmnožování a zpřístupňování díla veřejnosti bylo školou porušeno. Soud také konstatoval, že okolnost, že fotografie byla již bez omezení přístupná na internetu před jejím zveřejněním školou, není relevantní, neboť rozmnožení fotografie na serveru a její zpřístupnění veřejnosti na internetových stránkách školy vedlo k jeho “oddělení” od prvotního zveřejnění na cestovatelských stránkách. Věc se dostala až před Spolkový soudní dvůr (Bundesgerichtshof), který vznesl k Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku.

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce

Předběžná otázka:

Bundesgerichtshof se dotázal, zda představuje vložení díla, které je s povolením držitele autorského práva (moje pozn. fotografa) volně přístupné bez omezujících opatření na cizí internetové stránce, do vlastní veřejně přístupné internetové stránky, zpřístupnění veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES1, pokud je dílo nejprve zkopírováno na server (moje pozn. rozuměj staženo do PC) a odtud se nahrává na vlastní internetovou stránku.

Soudní dvůr Evropské unie zaujal následující stanovisko:

S výhradou stanovených výjimek2, musí být každé užití díla třetí osobou bez předchozího svolení považováno za porušení práv autora tohoto díla (fotografa). Poukázal na rozsudek ze dne 16.1.2016 ve věci Soulier a Doke C-301/15.

Soudní dvůr vysvětlil, že cílem směrnice je zavedení vysoké úrovně ochrany autorů, která jim umožní obdržet přiměřenou odměnu za užívání jejich děl, proto je třeba pojem “sdělování veřejnosti” vykládat široce. U pojmu “sdělování” postačí, je-li dílo veřejnosti zpřístupněno, není však rozhodující, zda svého přístupu k dílu využijí (poukazuje dále na svá rozhodnutí sp. zn. C-466/12 bod 19 a sp. zn. C-610/15, bod 31). Nahrání fotografie na internetové stránky (upload) je kvalifikováno jako “zpřístupnění”, a tudíž “sdělování” ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice. Pojem “veřejnost”se týká blíže neurčeného počtu potenciálních adresátů a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob (např. C-466/12, bod 21, C-610/15, bod 27). Online internetové stránky obě uvedená kritéria naplňují.

Z judikatury Soudního dvora také vyplývá, že aby bylo sdělování kvalifikováno jako “sdělování veřejnosti”, musí být chráněné dílo sděleno buď specifickou technologií odlišnou od technologií, které byly dosud používány, nebo “nové veřejnosti”, tj. veřejnosti, jež nositelé autorského práva nebrali v potaz při udělování svolení k prvotnímu sdělení jejich díla veřejnosti (zde při poskytnutí fotografie cestovatelským stránkám).3

Nebylo sporné, že v uvedeném případě byla použitá technologie stejná (zveřejnění díla na internetu), soud se ale zabýval tím, zda došlo ke zpřístupnění díla „nové veřejnosti“. Soudní dvůr dospěl k závěru, že dílo bylo „uploadem“ zpřístupněno nové veřejnosti = potenciálním návštěvníkům stránek školy.

Z rozhodnutí Soudního dvora tak vyplývá, že je velký rozdíl, když se dílo rozšiřuje tzv. uploadem (tj. stáhnutím fotografie do PC a nahráním na jiné internetové stránky) nebo prostřednictvím hypertextového odkazu (tj. hypertextovým odkazem poukážeme na stránky, na nichž bylo dílo zveřejněno oprávněně, např. oficiální stránky fotografa). Zatímco z judikatury Soudního dvora se podává, že šíření děl prostřednictvím hypertextového odkazu je zásadně v pořádku a souhlas autora díla se nevyžaduje, ke zveřejnění cizího díla tzv. uploadem se souhlas autora již vyžaduje

Proč je rozdíl mezi hypertextovým odkazem a „uploadem“ z hlediska porušování autorských práv?

Autor fotografie disponuje mimo jiné právem zasáhnout vůči případným uživatelům jeho díla a neoprávněným sdělováním díla veřejnosti. Autor má právo (preventivní povahy) vyžadovat, aby bylo ukončeno sdělování díla, odstraněním díla z internetových stránek, na kterých bylo sděleno s jeho svolením nebo odnětím svolení, které dříve udělil třetí osobě. Soudní dvůr již dříve konstatoval, že autor musí mít možnost ukončit výkon svých práv na využívání tohoto díla v digitální podobě třetí osobou, a zakázat jí budoucí užití v takové podobě, aniž se musí předem podřídit dalším formalitám.4

Kdyby se však nositel autorského práva rozhodl nesdělovat již své dílo na internetových stránkách, na kterých bylo doposud dílo zveřejněno s jeho svolením (v tomto případě na cestovatelských stránkách), zůstalo by dílo nadále k dispozici na internetových stránkách, na kterých došlo k novému zpřístupnění (na stránkách školy). Autor by tak fakticky své právo vykonávat buď nemohl, nebo by bylo značně ztíženo.

Soudní dvůr dále uzavřel, že pokud by zveřejnění díla na jiné internetové stránce nebylo kvalifikováno jako zpřístupnění díla “nové veřejnosti”, znamenalo by to také nepřípustné zakotvení pravidla vyčerpání práva na sdělování (rozpor s čl. 3 odst. 3 směrnice).5

V neposlední řadě by takové posouzení zbavovalo autora (nositele majetkových autorských práv) možnosti vyžadovat přiměřenou odměnu za užití svého díla (na cizích internetových stránkách).

U šíření prostřednictvím hypertextového odkazu je situace odlišná. Veřejnost, které bylo určeno prvotní sdělení díla (v tomto případě na cestovatelských stránkách, v praxi například typicky na stránkách fotografa), tvořili všichni potenciální návštěvníci dotčených stránek a použitý hypertextový odkaz by pouze zprostředkoval přístup na tyto internetové stránky, čímž by přispěl k řádnému fungování internetu.6

...

Je třeba si uvědomit, že nakládat s cizím dílem (s cizí fotografií) bychom měli pouze na základě nějakého právního důvodu, např. máme uzavřenou licenční smlouvu na užití fotografie, autor nám dal souhlas se zveřejněním díla, nebo jsme oprávněni k nakládání s dílem ze zákona (tzv. zákonné licence – typicky např. pro osobní užití), případně se jedná o dílo právně volné.

Součástí autorského práva je také oprávnění rozhodovat o užití díla (jeho sdělování veřejnosti). Autorský zákon toto oprávnění zakotvuje ve svém § 12 a § 18. Zveřejněním na internetu neposkytuje autor fotografii k volnému nakládání, nýbrž zveřejněním na určitém místě rozhodl o zpřístupnění svého díla konkrétní veřejnosti (= návštěvníkům konkrétních stránek).

Ke sdělování díla nové veřejnosti však nedochází, pokud hypertextovým odkazem odkážeme na fotografii umístěnou fotografem na jeho stránkách nebo jiných stránkách, kde je fotografie umístěna se souhlasem autora. Opačná situace je, stáhneme-li si fotografii a nahrajeme ji např. na své stránky. V takovém případě dochází ke sdělování díla nové veřejnosti a je vyžadován k užití fotografie souhlas autora, abychom neporušovali jeho autorská práva (nemáme-li jiný právní důvod pro užití fotografie). Na uvedeném porušení autorského práva ničeho nemění ani fakt, že pod fotografii v souladu s obecnou slušností uvedeme alespoň jméno autora.

Z řešeného případu je tak zřejmé, že k porušení autorského práva bude zpravidla docházet, pokud si bez dalšího stáhneme fotografii z jiné internetové stránky a nahrajeme si ji na svoji internetovou stránku, avšak nezřídka také dochází k porušování autorských práv v různých facebookových skupinách (např. cestovatelských), v nichž členové skupiny za účelem zaujmutí svým příspěvkem připojí ke svému textu cizí fotografii, kterou si stáhnou např. z galerie autora nebo cizích cestovatelských stránek. Ani v takovém případě se totiž nejedná o osobní užití fotografie.

Uživatelé internetu si mnohdy ani neuvědomují, že zde dochází k užití cizího díla (fotografie) a porušování autorského práva.

1 Článek 3 směrnice 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti:
„Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti

(1) Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.

(2) Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat zpřístupnění veřejnosti po drátě nebo bezdrátově takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnost má k těmto předmětům ochrany přístup z místa a v době, který si zvolí:

  • pro výkonné umělce v případě záznamů jejich výkonů;
  • pro výrobce zvukových záznamů v případě jejich zvukových záznamů;
  • pro výrobce prvotních záznamů filmů v případě originálu a rozmnoženin jejich filmů;
  • pro vysílací organizace v případě záznamů jejich vysílání, ať už po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání pomocí kabelu nebo družice.


(3) Práva uvedená v odstavcích 1 a 2 se nevyčerpají žádným sdělením veřejnosti nebo zpřístupněním veřejnosti podle tohoto článku.“

2 Výjimky jsou taxativně stanoveny v čl. 5 směrnice č. 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.
3 Srov. opět C-466/12, bod 24, C-610/15, bod 28.
4 Srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16.11.2016, sp.zn. C‑301/15, bod 51.
5 Viz bod 1 poznámek.
6 Srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 9.2016, sp. zn. C‑160/15, bod 45.